Již jsem několikrát zmínil, že se považuji za cynika, přesto to předem této zprávy zopakuji - jsem cynik do morku kostí, ale v pátek se mi země pod nohami přece jenom párkrát zachvěla, což mělo za následek nekontrolovatelné napadení mé kůže virem zvaný husina.
Je neuvěřitelné, co dokáže myšlenka jedné umanuté Mámy uvést v chod. Řekl jsem to x krát a budu to opakovat klidně po každém koncertu, dokud tomu nezačnete věřit - svět by byl lepší, mít na světě více lidí, jako je Petra Soukupová a PSO. Páteční benefice nebyla o trhání rekordů v počtu lidí nakumulovaných v Havraním městě (přece jenom polskému svátku konkurovat nelze), ale o vzájemném vnímání, naslouchání, porozumění, o vystoupení ze stresového pole, které nás obklopuje den co den, sedm dní v týdnu.

Málokdo si uvědomuje, že akce podobného ražení u nás nejsou samozřejmostí, nejedná se o pouhou výplň pátečního večera. Věci se dnes přestaly dělat s láskou a vírou v myšlenku (ač to zní sebevíc pateticky), přesně proto do hry vstupuje PSO.

Jsem hrdý, že mohu být součástí jedinečného souboru skrývajícího se pod písmeny P, S a O, které je založené na hodnotách, které dávají opravdový smysl. Na hodnotách, se kterými se již na ulici nepotkáváme, protože jsme je pro všechen ten stres a rychlost doby přestali vnímat. Hodnoty typu vstřícnost, upřímnost, pokora, soucit či přátelství (považovali jsme je tak dlouho za nepotřebné, až jsme je z nitra vytěsnili nadobro). A o tom byl i páteční večer. Mým cílem není pateticky tlachat a vychvalovat PSO do nebes (ač se to tak může zdát), ale sociální sítě se nám v tom poblázněném světě narodily proto, abychom skrz ně mohli více komunikovat a šířit myšlenky dál. A já tak tedy činím.

Tomu, co jsem napsal, bezmežně věřím. Byl bych rád, abyste začali věřit i Vy. Police Symphony Orchestra je jen jedno na světě. Bohudík!

Martin Kábrt